Dva elektromotory a dojezd 540 kilometrů. Na novém polygonu Škody u Máchova jezera jsme otestovali její nejrychlejší sériový model

Na místě, kde dřív jezdily tanky a vojenská technika procházela radiačními testy, dnes vystřelují airbagy, auta bourají do figuríny osmdesátikilového prasete a projíždí solnou lázní, aby se prověřila ochrana proti korozi. Skuteční jezdci tak za volanty testují, jestli jsou vozy dostatečně odolné pro reálný provoz.

Právě tady Škoda Auto představila sportovní elektromobil Elroq RS a zároveň umožnila exkluzivní pohled do nového českého testovacího polygonu u Máchova jezera, který je jedním z nejmodernějších zařízení svého druhu ve střední Evropě. Tady teď zkouší všechny novinky předtím, než je pustí na trh.

Model Škoda Elroq RS, nejnovější přírůstek do elektrifikované řady mladoboleslavské značky, láká na vysoký výkon. Na rozdíl od základní varianty Elroqu sází RS na pohon všech kol, silnější baterii a sportovně laděný interiér i exteriér.

Oproti běžnému Elroqu má RS verze dva elektromotory s celkovým výkonem 250 kW. Zrychlení z 0 na 100 km/h zvládne za 5,4 sekundy, maximální rychlost je stanovená na 180 km/h. Jde o nejrychleji zrychlující model Škody současnosti. Kromě výkonu nabídne také specifické nastavení podvozku, adaptivní tlumiče a novou baterii s kapacitou 84 kWh (79 kWh využitelných).

„Tohle RS má specifickou baterii, jinou než standardní Elroq a odlišnou i od té, která se nabízela doposud, navzdory faktu, že zvládne nabíjení až 185 kW, tedy stejnou hodnotu, jakou disponoval běžný Elroq doposud,“ říká Jiří Brynda z tiskového oddělení automobilky. Pochází od jiného výrobce, kterého ale automobilka prozradit nechce. Elroq RS navíc slibuje i velmi dobrý údaj o dojezdu, a to přes 540 kilometrů na nabití.

Škoda Auto je opět mezi vítězi, úspěch ale netáhnou jen „spalováky“. Její elektroauta poráží konkurenci v Česku i Dánsku

5. 5. 2025 ▪ 5 min. čtení

Součástí vylepšení je sportovnější naladění podvozku DCC (Dynamic Chassis Control), který podle jízdního režimu upravuje průtok oleje tlumiči a mění tuhost podvozku. Díky tomu může být Elroq RS pohodlný i agilní. V nabídce jsou nejen dvacítky, ale také 21“ kola specificky naladěná pro sportovní charakter. Devatenáctky, které má standardní Elroq, nejsou pro „ereso“ ani k dispozici.

RS má i upravené řízení, které nabídne ostřejší reakce. Na improvizované technické trati sestavené z kuželů se ukázalo, že se s ním jezdí příjemně, je agilní a sebejisté a dobře drží stopu. Rozhodně je to jedno z nejlépe ovladatelných aut, která Škodovka aktuálně nabízí. 

Designově se RS liší černými doplňky karoserie, specifickým nárazníkem a zmíněnými výraznými koly. Nabídka barev zahrnuje i exkluzivní matně šedý lak, který je dostupný pouze pro tento model. Jeho nevýhodou ale může být to, že i v případě malého škrábance bude potřeba přelakovat celý díl. Mezi dalšími detaily se objevují zatmavená skla, logo RS na blatnících a reflexní pruh na zadním nárazníku.

Interiér přeladil na sportovnější notu díky čalounění z mikrovlákna Suedia, specifickým doplňkům a elektricky nastavitelnému sedadlu řidiče s masážní funkcí. Výbava zahrnuje Matrix-LED světlomety a zatmavená akustická boční skla.

Škoda Elroq RS na polygonu u Máchova jezera

Dalších 24
fotografií

Z vojenské základny nový polygon

Představení Elroqu RS na testovacím polygonu nedaleko Doks u Máchova jezera neproběhlo náhodou. Areál jménem Aurel vznikl rekonstrukcí bývalého vojenského testovacího prostoru, kde v minulosti působila česká armáda.

„Tady ten jeřáb se používal k demontáži tankové věže,“ ukazuje na techniku, která v zrekonstruované hlavní budově zůstala pod stropem, Petr Šimák, který za vznikem nového polygonu stojí. „Koupili jsme areál od města v roce 2017. Byla tu džungle, spousta náletových dřevin, chátrající haly. Všechno jsme vyčistili a začali stavět polygon, protože ve Škodovce dlouhodobě neměli kde testovat, prostor v Úhelnici už kapacitně dlouhodobě nedostačoval,“ dodává.

Celkové náklady přesáhly několik stovek milionů korun. „Přesnou částku snad ani nechci prozradit, hlavně proto, že situaci nám zkomplikoval covid a dnešní situace v autoprůmyslu, která je dost nejistá. Je to, jako když si pořídíte golfové hřiště, raději nepočítat investici,“ říká Šimák. Dnes tu testují jak vozy značky Škoda, tak modely od VW, především ty, které sdílejí stejnou techniku. 

Testováním tu například prošel před časem nový Superb spolu s VW Passat, které se montují na stejné lince v továrně VW v Bratislavě.

Prase, co přežije každý náraz

Mezi kuriozitami, které polygon nabízí, je testovací figurína ve tvaru prasete, která slouží ke sběru dat z nehod a váží asi 80 kilogramů. „Opravdu se do ní s autem nabourá. Auto má deaktivované airbagy, je plné měřicí techniky. Nejde o crashtest, spíš o mezní situace, kdy zjistíme, kdy přesně má dojít k aktivaci bezpečnostních prvků, tedy i airbagů,“ vysvětluje ředitel polygonu Zdeněk Svoboda. Tyto testy absolvují především dva stálí zaměstnanci polygonu.

„Jsou to vlastně takoví otloukánci, tohle opravdu nemůže dělat jen tak někdo. I když mají čtyřbodové bezpečnostní pásy, mnohdy límce na ochranu krční páteře a helmy, je to opravdu náročné. Zkoušíme vymyslet, zda by se do budoucna dali nahradit roboty, i proto, že se bojíme, že tuhle práci brzo nebude chtít nikdo dělat,“ povzdechne si Šimák.

Testují tu také, jak vozidlo reaguje například při výjezdu ze silnice do příkopu nebo drobném střetu. Auta přitom neustále opravují a zkoušejí znovu. „Smějeme se tomu, že dvě minuty testujeme a pak dvě hodiny opravujeme. Jedno prototypové auto se čtyři týdny pořád dokola rozbíjí a v našich plně vybavených dílnách spravuje, pokud to je možné. Na konci ho stejně hodíme do šrotu,“ říká Šimák.

Polygon aktuálně nabízí multifunkční plochu, kde se dá v podstatě postavit dráha na míru, dále ovál o délce 1,2 km, tři kopce, kde se testuje stoupání a odolnost nárazníků, a také průjezd hlubokým brodem, který prověří, zda z auta nic neodpadne. Dále tu jsou překážky pro testování senzoriky i klimatická komora, kde lze simulovat mráz i tropické teploty. „Zkrátka tu auto vymrazíme nebo naopak rozpálíme a testujeme vše, co je potřeba. Nemusí se tak jezdit do míst, kde jsou pro to vhodnější klimatické podmínky,“ připomíná Šimák. 

V Aurelu testují také přejezdy po různých obrubnících a rozbitých silnicích. Například po takzvané belgické dlažbě nebo „valše“ z betonu. Používají i kladivo, které simuluje drobné ťukance na parkovišti či nárazy nákupním košíkem. A také solnou lázeň pro testování koroze, v hale, které zaměstnanci říkají atomovka. Právě tady armáda testovala odolnost obrněnců proti radiačnímu záření.

Na ploše nechybí ani dvě 150kW stanice pro nabíjení elektromobilů. „Bez toho by to určitě nešlo, dnes se tu jezdí s elektromobily běžně, před nedávnem jsme tu měli jednou velkou akci s asi 60 elektroauty. Chceme oslovit i další značky vedle Škody a VW s tím, že tu disponujeme opravdu velkým zázemím a možnostmi testování všeho druhu,“ uzavírá Šimák.