Malé MPV s netradičními dveřmi v testu: Opel Meriva 1.7 CDTI AT

Když člověk založí rodinu, rázem se mu preference ohledně automobilů změní s ohledem na požadavky dětí. Evropské a asijské automobilky tedy soupeří o to, která dokáže nabídnout malé MPV s větší variabilitou za rozumnou cenu. Nový Opel Meriva k tomu navíc přidal perličku v podobě protisměrných dveří. Jak se s potřebami rodiny vypořádá Meriva s dieselem a automatickou převodovkou?

První generace Merivy si získala přízeň variabilním a vzdušným interiérem, ale za poněkud unylý design potlesk nesklidila. Do druhé generace tedy Meriva vstupuje se vzhledem, který je dynamický, svěží a nezaměnitelný svou příslušností k současnému designovému směřování značky.

V první řadě je to větší robustnost, jak vizuální, tak i skutečná. Meriva mezigeneračně vyrostla o pořádný kus: do délky nabrala přes 23 centimetrů, takže nyní měří téměř 4,3 metru. Podstatný nárůst také zaznamenala šířka, kde přibylo 12 cm. Výška se lehce snížila, rozvor byl prodloužen o centimetr a půl. Z tohoto vyplývá, že nová Meriva má delší převisy, ale opticky stále jasně tvoří jednoprostorový vůz, zejména díky předsunutí čelního skla a krátké kapotě.

Přední část neskrývá příbuznost s větší Astrou, světlomety mají sice ne tak štíhlý, ale přesto atraktivní  tvar, kterému sekunduje rozměrná maska se znakem integrovaným v masivní chromované liště. Boky opět zdobí prolis ve tvaru čepele táhnoucí se od předních dveří, linii prosklení ozvláštňuje zub na druhém páru dveří, který kromě designové funkce zlepšuje prosvětlení kabiny. Nebýt klik dveří slícovaných na jedné hraně hned za sebou, protisměrné dveře by nic neprozrazovalo.

Záď dostala zajímavé řešení v podobě okna pátých dveří opticky protaženého do prolisu pro registrační značku, ve skutečnosti je však tmavá část nesoucí logo tvořená průsvitným plastem. Zadní světla jsou jako u Astry vytažená do boků, kde se střetávají s hranou táhnoucí se od klik a širokým U zadního nárazníku. Meriva tedy zvenku nabízí harmonický design, který zdárně kryje její mezigenerační růst.

Od sebe – k sobě

Co ale bezesporu všechny potenciální zákazníky zajímá nejvíce, je marketingový tahák v podobě protisměrně otevíraných dveří, kterým Opel říká FlexDoors. Zkoušeli jsme je ve všemožných situacích a zaznamenali jak klady, tak zápory tohoto nekonvenčního řešení. V kostce shrnuto: jste rodič, který často přepravuje děti v sedačkách a parkujete většinou podélně či na zahradě rodinného domku? Budete z protisměrných dveří nadšeni, sedačka se totiž mnohem lépe instaluje i vyjímá, když máte do otvoru přístup díky dveřím otevřeným do úhlu téměř devadesáti stupňů. Nastupování je snazší vzhledem k větší výšce otvoru u B-sloupku. A děti také díky snížené hraně okna ocení dobrý výhled ven.

Jenže pokud vozíte dospívající či dospělé osoby, které asistenci nepotřebují, a ještě k tomu parkujete příčně, třeba na hlídaném parkovišti nebo před nákupním centrem, budete je spíš proklínat. Jednak délka zadních dveří neumožňuje jejich plné otevření, pokud parkujete v klasicky úzké mezeře mezi dvěma auty, takže se budete soukat stejným otvorem jako u kteréhokoli jiného vozu bez posuvných dveří. A pasažéři vpředu a vzadu nemohou vystoupit zároveň, budou si u B-sloupku překážet.

Zvyknout si na samotný fakt, že se zadní dveře zvenku otevírají opačným pohybem, netrvá nijak dlouho. Zevnitř je to trochu horší, protože musíte předloktím tlačit směrem vzad, což vyžaduje větší sílu. Vystupování však usnadňuje madlo umístěné za předními sedadly.

Nová klasika

Interiér samotný už znalce nových Opelů těžko něčím překvapí. Kvalitně slícovaná palubní deska hýří tlačítky stejně jako v Astře či Insignii, odlišuje se samostatným displejem navigace a multimediálního systému, který je kolmo zasazen nad výdechy klimatizace na okraji zorného pole. Řadicí páka a spínač elektronické ruční brzdy jsou na výstupku středové konzoly, který narozdíl od některé konkurence nijak zásadně neutiskuje pravé koleno řidiče. Přístrojová deska sdílí podobu s Astrou a opět potěší dobrou čitelností a česky komunikujícím palubním počítačem s rozměrným displejem.

Prostorové podmínky na palubě však neskýtají takový ráj, jaký slibují vnitřní rozměry. Dostatečná nastavitelnost předního sedadla i dvousměrně stavitelný volant umožňují jak pozici podobnou běžným hatchbackům, tak i vyšší posaz po vzoru velkých MPV. Trojice zadních sedaček je dělená v poměru 40:20:40 a nabízí individuálně naklopitelná, sklopná a posuvná sedadla, čímž lze uvolnit prostor pro větší zavazadla nebo naopak pro posádku. Ani v nejzazší pozici však na zadních sedadlech nebudou vyšší postavy spokojené s prostorem před koleny. Výškově i šířkově si ale hoví královsky.

Opel Meriva 1.7 CDTi

Dalších 20
fotografií

Prostřední sedadlo je navíc spíše symbolické. Sedák sám je široký relativně dost, ale opěradlo má sotva dvacet centimetrů a navíc zde není prostor pro nohy – ten zabrala mohutná středová lišta FlexRail, která nabízí několik schránek a loketní opěrku pro přední sedadla, vše jednotlivě posuvné a vyjímatelné. Potěší rozměrné kapsy v předních dveřích umožňující uložení i 1,5litrových lahví.

Zavazadlový prostor má vloženou mezipodlahu vyrovnávající případný schod po sklopení opěradel, přechodové desky pro zakrytí mezery po posunutí sedadel vpřed a základní objem velmi dobrých 400 litrů. Víko by se však mohlo vyklápět výše, vyčnívající zámek ohrožuje hlavu. Sklápění opěradel je jednoduché a výsledný prostor pojme mnoho.

Pasivní řazení

Testovaná Meriva využívala vznětový motor 1.7 74 kW (100 k), což je jediný způsob, jak si u tohoto vozu dopřát automatickou převodovku. Tedy – dopřát. Bohužel pro ni hovoří jedině argument většího komfortu spojeného s odpadnutím ručního řazení. Ačkoliv jde o poměrně moderní šestistupňovou skříň, trpí mnoha nectnostmi klasických automatů. Nejprve ale k motoru.

Stokoňový turbodiesel je nejslabším z rodiny jedna-sedmiček, které Opel do Merivy nabízí (silnější verze 1.3 CDTI má o pouhých 5 koní méně). Jeho výkonnější verzi jsme vyzkoušeli v Astře, kde sklidila pochvalu za zátah ve středních otáčkách a nízkou spotřebu, ale kultivovaností nenadchla. A tytéž mínusy musíme vytknout i motoru v Merivě, totiž že i přes kvalitní odhlučnění stále kulturou chodu zaostává za konkurencí, která navíc v posledních letech často učinila velký krok vpřed.

A automat bohužel smazává i plusy, které nabízí manuální řazení. Jeho reakce jsou laxní, prodlevy nepříjemné, ve městě často nechává motor zbytečně vytáčet na trojku ke dvěma tisícům, ačkoliv by přeřazení na čtyřku prospělo spotřebě. Manuální přeřazování reaguje s ještě výraznější prodlevou, pokud byste záměrně chtěli motor udržovat lehce nad tisícem otáček (což pro klidnou „ekojízdu“ často zcela vyhovuje), převodovka se s tím nesmíří a stejně sama podřadí.

Spotřebu rovněž diktuje převodové ústrojí. Hydrodynamický měnič spolkne část točivého momentu a pro pružné zrychlování je nutné často používat kickdown, který podřadí o dva stupně. Ve městě si tak vůz vezme mezi 6,5-7 litry, mimo město poklesne spotřeba k 5,2 litru. Na dálnicích se příznivě projeví dlouhé zpřevodování a motor upíjí 6,3 litru při 130 km/h. Jenže věříme, že s manuálem by tato čísla spadla nejméně o litr dolů. Ne, automat si naše srdce v Merivě opravdu nezískal.

Par excellence

Zcela opačným tónem jsme však hovořili o podvozku a jízdních vlastnostech. Tady se generační posun projevuje snad nejvíce. Meriva získala díky širšímu rozchodu lepší stabilitu, v zatáčkách dobře tlumí náklony, ani těžký motor pod kapotou nevylučuje svižné projíždění vlásenek – pokud samozřejmě akceptujete specifika řazení.

Při tom všem však nabízí vynikající komfort, kterému neubírají ani osmnáctipalcová litá kola, na kterých je konkurence často neúnosně tvrdá (pokud takový rozměr vůbec nabízí). Merivu nerozhodí ani dlážděná ulice, překvapivě dobře se vyrovnává s krátkými příčnými nerovnostmi v zatáčkách a záď nedává najevo žádné odskakování. Větší díry ve vozovce už sice prozradí, že ani Meriva není luxusní limuzína, ale celkovým komfortem poráží na hlavu i leckteré vozy o třídu výš.

Řízení napovídá, že Meriva cílí na rodiny a nechce nechat na holičkách ani ženy. Mohlo by být tužší a přímější, zpětnou vazbu v něm musíte doslova hledat. Výhled trpí dnes už nijak nepřekvapivými potížemi: čelní sloupky jsou natolik masivní, že v zatáčce často zakryjí podstatnou část vozovky (malé okénko v předních dveřích příliš nepomáhá), Meriva k tomu navíc přidává i mohutný B-sloupek nesoucí bezpečnostní konstrukci vynucenou koncepcí otevírání dveří. Jinak není důvod ke stížnostem.

Konflikt zájmů

Neděláme si žádné iluze o tom, že testovaná konfigurace Merivy bude tvořit podstatnější část prodejů v ČR. Naprostá většina zákazníků si odepře příplatek za pochybný komfort automatu nebo naopak pořídí silnější a zároveň úspornější vznětové motory s manuální převodovkou. Sportovně založeným rodičům nabídne lepší kompromis mezi zážitky za volantem a potřebami rodiny některý ze zážehových motorů, ať už atmosférických nebo přeplňovaných.

Výbavou Opel nešetří – mimo známých prvků výbavy si můžete do Merivy pořídit i integrovaný nosič kol FlexFix, vyhřívané sedačky doplní v této třídě unikátní vyhřívání věnce volantu. Kožené čalounění je z hlediska údržby praktičtější, pokud váš potomek sem tam něco rozlije či ukápne. Adaptivní světlomety přisvěcují do zatáčky a zvyšují bezpečnost. A multimediální systém s navigací má snadné ovládání a dobrou grafiku.

Nic z toho však není zadarmo a Meriva v testované výbavě Cosmo včetně příplatků dosáhla bezmála k 570 000 Kč. A to je v situaci, kdy zejména korejští a francouzští výrobci vedou v tomto segmentu doslova cenovou válku, přece jen hodně. Takže si rozmyslete, jestli za to ty dveře opravdu stojí.

Plusy: prostor na předních sedačkách, komfort jízdy i na velkých kolech, orientace na rodiny s dětmi, zajímavé prvky výbavy, variabilita uspořádání
Mínusy: tragická automatická převodovka, spotřeba neodpovídá výkonu, výhled šikmo vpřed a vzad, v některých situacích protisměrné dveře, nízko výklopné páté dveře

Základní cena: 329 900 Kč
Cena testovaného vozu: 568 600 Kč

Motor     přeplňovaný vznětový čtyřválec
Objem     1686 ccm
Výkon     74 kW (100 k) při 4000 ot./min.
Točivý moment     260 Nm při 1700-2550 ot./min.
Maximální rychlost     172 km/h
Zrychlení     13,9 s
Převodovka     automatická šestistupňová
Spotřeba město/mimo/komb     8,6/5,1/6,4 l/100 km
Spotřeba během testu     6,7 l/100 km
Palivová nádrž     54 l
Délka x šířka x výška     4288 x 1812 x 1615 mm
Rozvor     2644 mm
Hmotnost     1360 kg
Zav. prostor min/max     400/1500 l