Minulý týden nepřinesl z domácí ekonomiky zásadní zprávy. Finanční trhy přesto netrpěly absencí dat relevantních pro úvahy o jejím dalším směřování. Únorové průzkumy pro eurozónu hlásí zlepšení spotřebitelské důvěry a skrze indikátor PMI i mírné zrychlení růstu celkové hospodářské aktivity. V kontextu nejistot spojených s koronavirem jde o příznivé překvapení.

Není velkou nadsázkou říci, že vývoj na tuzemském dluhopisovém trhu či kurzu koruny lze přinejmenším z poloviny vysvětlit děním na globální úrovni a zejména v eurozóně. Koruně se letos daří, což je dáno nejen kroky ČNB, ale také snížením obav z globálních rizik, jakými jsou obchodní války či dění okolo brexitu. Ačkoliv kurzový vývoj jistě nebude přímočarý, očekávám, že česká měna vůči euru dále posílí. Také výnosy korunových vládních dluhopisů delších splatností kopírují směr svých německých protějšků spíše než nastavení domácí měnové politiky.

Ekonomická provázanost se zbytkem Evropy je dobře známá. Loni směřovalo bezmála 84 procent českých exportů do zemí Evropské unie. Podíl eurozóny na celkových vývozech z Česka činil zhruba 65 procent, samotné Německo představovalo 32 procent. Dopadům tamního vývoje neunikneme. Ostatně šlo o výrazný faktor, jenž českou ekonomiku loni stáhl k dalšímu zpomalení růstu HDP.

Čerstvé signály z eurozóny naznačují, že po slabším závěru roku 2019 se dynamika růstu může začít oživovat. Přinejmenším kvůli koronaviru je sice namístě opatrnost, pomyslně se dá ovšem říci, že zprávy z eurozóny večírek nekazí. Vedle příznivého dopadu na samotnou českou ekonomiku lze v takové konstelaci čekat i další zisky na koruně. Příští pohyb úroků ČNB tak může být směrem dolů, navzdory případnému oživení hospodářského růstu.