4000 kilometrů s motorem roku: Spotřebuje i méně než 4 litry benzinu, ale nepoznáte jeho živost

Ford Fiesta patří mezi nejoblíbenější malé vozy nejen v Evropě, ale i v Česku, takže volba při testu motoru roku 1.0 EcoBoost padla právě na ni. Malý tříválec ale pohání i další modely značky: B-MAX, Focus, C-MAX a Grand C-MAX.

Test jsme pojali netradičně. Zajímala nás hlavně spotřeba vozu, protože výrobcem udávaných 4,3 l benzinu na 100 km nám připadalo nereálných. Zkoušky probíhaly více než měsíc a zahrnovaly všechny možné jízdní režimy. Nakonec jsme ujeli více než čtyři tisíce kilometrů.

Na začátku jsme si řekli, že budeme jezdit tak, abychom nevyčnívali z proudu ostatních aut a zároveň se snažili dosáhnout co nejnižší spotřeby. První týdny testu byly v druhé polovině května hodně těžké. Nepříznivější podmínky pro ekonomický provoz bychom asi těžko vymysleli. Většinou pršelo, na silnici ležela voda (odhadujeme, že jízda v hustém dešti zvyšuje konzumaci auta minimálně o půl litru na 100 km) a pohybovali jsme se v hustém provozu. Několikrát jsme poskakovali v zácpě.

Polovinu času jsme strávili v pražském provozu nebo těsném okolí metropole a druhou polovinu s plně naloženým autem (dva dospělí a dvě děti plus bagáž) na trase mezi Prahou a Lipnem nad Vltavou. Snažili jsme se jezdit plynule a akcelerovat s citem. Ve městě ukazoval rychloměr padesátku, mimo obec devadesátku, na dálnici jsme začínali na tachometrových 130 km/h, ale pak ubrali na 110 km/h.

Výsledek? Palubní počítač po prvních 820 km zobrazil spotřebu 5,1 l benzinu na 100 km. Vzhledem k podmínkám to nebyl na auto s benzinovým motorem špatný výsledek, jenže ani číslo, jehož bychom chtěli dosáhnout. Rozhodli jsme se proto pro několik změn. Za prvé jsme přezuli a místo příplatkových a pro spotřebu nevhodných sedmnáctipalcových kol s pneumatikami 205/40 R17 dostala Fiesta obvyklejší rozměr 195/50 R15 (standard druhého stupně výbavy Trend). Za druhé jsme vyrazili za příznivějšími klimatickými podmínkami do Chorvatska.

Necouvli jsme od obvyklého užívání auta. Před cestou k moři dostalo zátěž asi 200 kg. Potěší, že se do třídveřové fiesty vejde i v dvoučlenném obsazení mountainbike s tím, že mu stačí sundat přední kolo.

Vyrazili jsme ve tři ráno - ale místo dálnice D1 zvolili pro první část cesty silnici na Kolín a Havlíčkův Brod. To byla šťastná volba. U Kutné Hory tankujeme a palubní počítač v tu chvíli ukazuje spotřebu 4,2 l. Stoupání na Vysočinu ji o tři deci zhorší, ale když kolem sedmé projíždíme Vídní, opět svítí na displeji 4,3 l. Na dálnici začínáme na tachometrových 110 km/h, ale jak spotřeba neroste, zvyšujeme tempo na 120 km/h, což odpovídá asi 112 km/h skutečným. Překvapivě nejsme zdaleka sami, kdo z osobních aut jede podobným tempem.

Z Vídně se jede do kopce, takže spotřeba roste na 4,5 l, ale my na 141 km dálnice A2 sjíždíme, abychom přes Bad Radkersburg a Ptuj objeli slovinskou dálnici a ušetřili 20 eur. To se sice daří, ale spotřeba i po opuštění dálnice zůstává stejná. Krajina je tady kopcovitá, provoz zhoustnul a to ekonomické jízdě nesvědčí. Litrový tříválec od Fordu s sebou nechá neuvěřitelně cvičit. Prudký kopec vyšplhá šedesátkou na pětku jen lehce nad tisíc otáček a ani se přitom nezakucká.

Na chorvatských hranicích znovu najíždíme na dálnici, kterou opouštíme u Karlovacu, kde odbočujeme na starou silnici 1, která vede přes Plitvická jezera. Na dálnici se vracíme před tunelem Sveti rok a jedeme po ní až k Šibeniku. Spotřeba tady vzrostla o další stupínek, na 4,6 l na 100 km. V Primoštenu, po necelých tisíci kilometrech a 12 hodinách jízdy končí první den. Další dva dny jedeme na ostrov Pelješac a zpět. Bereme to mimo dálnice, ale spotřeba neklesá. V hustém provozu s častým zastavováním a rozjížděním to prostě lépe nejde.

Cesta zpět z Primoštěnu do Prahy začíná komplikacemi. Prudký protivítr a déšť – to není pro ekonomickou jízdu ideální. Už jsem se ale s autem naučil natolik, že na dálnici nechávám tachometrových 122 km a nárůst spotřeby několikrát srážím mimo dálnice zpět na původní hodnoty. Po lítém boji s palubním počítačem ale Chorvatsko opouštíme s hodnotou o desetinu vyšší – na 4,7 l.

Zpátky je menší provoz, od hranic se Slovinskem se uklidní i počasí, a tak nás těší rychle ubíhající cesta. Mimo dálnice jedeme přesně na vrchní hranici limitů podle navigace, takže ručička rychloměru ukazuje nepovolené rychlosti. Spotřeba už neroste, a tak to bereme od Jihlavy do Prahy po D1 – a dokonce furiantsky nasazujeme tachometrových 130 km/h. Kvůli tomu skáče spotřeba na 4,8 l na 100 km, což je i závěrečná hodnota v Praze.

Cestu zpět z Primoštenu do Prahy zvládáme za 11 hodin jízdy – jen o hodinu a půl déle, než jsem zvyklý po stejné trase jezdit normálně (to znamená o něco rychleji než podle předpisů). Vzhledem k tomu nám připadá výsledná spotřeba na z půli zatížené auto s benzinovým motorem skvělá. Celkově jsme ujeli s třídveřovým Fordem Fiesta EcoBoost 1.0/74 kW 3744 km, při nichž jsme spotřebovali 151,85 l naturalu. Celková spotřeba vychází na 4,86 l na 100 km, což znamená, že palubní počítač ukazuje přesně.

To ale není konec testu. Na závěr jedeme v dvoučlenném obsazení soutěž o co nejnižší spotřebu na šedesátikilometrové trase východně od Prahy vedoucí po dálnicích, hlavních silnicích, okreskách, vesnicích i městečky. Máme na ni hodinu a snažím se prodat vše, co jsem se za měsíc ježdění s Fiestou 1.0 EcoBoost naučil.

Maximálně využívám nejvyšší pátý rychlostní stupeň, řadím směrem nahoru už mezi 1500 až 2000 otáčkami, při zpomalování tam nechávám pětku klidně až do padesátky a tisíci otáček, a to i do prudších kopců. A hlavně - neustále předvídám a snažím se jet maximálně plynule.

Čas mi vychází tak, že mohu jet po dálnici devadesátkou, což rozhoduje o opravdu nízké finální spotřebě. Nakonec trasu zvládám přesně na vteřinu v hodinovém limitu se snovým výsledkem - palubní počítač ukazuje 3,8 l na 100 km. Trochu mě mrzí, že o chlup utekla hodnota 3,7 km, kterou palubní počítač ukazoval ještě dva kilometry před cílem. A pak, že to pod 4,3 l nejde...

Test spotřeby motoru roku 1.0 EcoBoost ve Fordu Fiesta

Další 3
fotografie

Na téměř čtyřech tisících kilometrech jsem kromě motoru na Fiestě ocenil hlavně pohodlí sedadel. Naopak nejvíc mě štvalo, že musím kvůli přepínání palubního počítače sahat na tyčinku u přístrojů a ruku prostrkovat skrz volant jak za automobilového pravěku. Podrobný test třídveřového Fordu Fiesta napsaný i na základě předchozích zkoušek s výhodami i negativy modelu najdete zde.

Spousta majitelů aut nadává na to, že spotřeb udávaných výrobcem nelze v reálném provozu zvlášť s papírově nejúspornějšími auty dosáhnout. Správně by měli tvrdit, že jich nelze dosáhnout, pokud nezmění styl jízdy. To, že se ideální pásmo otáček z hlediska spotřeby nachází mezi 2000 až 4000 otáčkami platilo pro starší atmosférické motory bez turba. Přímovstřikové benzinové motory s turbem jezdí nejúsporněji mezi 1000 až 1500 otáčkami. Samozřejmě to má i druhou stranu mince - v těchto otáčkách nemáte šanci poznat, že se motor dynamikou vyrovná benzinové šestnáctistovce.

Jakmile začnete tříválec vytáčet a jezdit sportovním stylem s častým brzděním a akcelerováním, k čemuž přitažlivě točivý tříválec od Fordu svádí, vyskočí spotřeba klidně k deseti litrům. Konzumace tříválce 1.0 EcoBoost se totiž více než u jiných motorů odvíjí od toho, jak se s ním zachází. 

Výsledky ankety o Mezinárodní motor roku 2013: 1. Ford 1.0 EcoBoost 479 bodů, VW 1.4 TSI TwinCharger (mimo jiné pohání i Škodu Fabia RS) 408 bodů, 3. BMW 2.0 l Twin Turbo (pro řady 1, 3, 5, X1, X3 a Z4) 247 bodů. Hodnotilo 84 novinářů ze 35 zemí v šesti objemových kategoriích a královské absolutní. Nesoutěžily pouze nové motory, ale i zavedené, takže 1.0 EcoBoost mohl obhájit loňské prvenství. Letos stupně vítězů v absolutním pořadí obsadily výhradně benzinové motory, nejlepší nafťák (od Porsche) byl až čtvrtý.