Smart ForTwo Coupé CDI v testu: s naftou do města

Malinkatý Smart je na trhu už docela dlouho a dlouho také byl jediným takto stavěným automobilem. Jenže co čert nechtěl, také Toyota přišla se svou vizí městského miniautomobilu a rázem byl na světě jeden nepříjemně moderní konkurent. Daimler připravil odpověď v podobě modernizace pro rok 2011.

Exkluzivní byla do jisté míry také naše testovaná verze. Už když jsem ji poprvé viděl, musel jsem uznat, že tohle auto prostě má styl. Matný zelený lak karoserie kombinovaný s černě lakovaným bezpečnostním rámem, černou střechou a černými koly Brabus (vpředu 16“, vzadu dokonce 17“) vypadá skvěle. Právě matně zelená karoserie je jednou z novinek, které přišly spolu s modernizací, stejně jako více barev pro bezpečnostní klec tridion. Kromě černé je v nabídce také stříbrná a v dubnu přibude bílá.

Výčet změn na karoserii zahrnuje také LED diody pro denní svícení a kompletně lakované nárazníky. Tedy žádná zásadní revoluce se nekonala, jenže ona ani nebyla potřeba. Současná generace Smartu vypadá stále moderně a za svou dobu působení na trhu prakticky nezestárla. A co je potřeba vyzdvihnout, i přes notoricky známý vzhled se za stylovým “zelenáčem“ otáčel kde kdo. Inu stále platí, že kola dělají auto, a když se k tomu přidá zajímavá barva karoserie, výsledkem je městské vozítko, které má lidově řečeno šmrnc.

Interiér zůstal v podstatě stejný. Karoserie s délkou 2 695 mm dokáže převézt dvě osoby a nějaký ten jejich kufřík. Je jasné, že při rozvoru náprav 1867 mm nebude místa na rozdávání. Problémem ale není délka, jako spíš šířka, a to nejen v případě cestování. Řidič a spolujezdec si musí zvyknout na to, že sedí dost blízko u sebe, ale to je věc více než zřejmá. Když jsme se dostali k rozměrům karoserie, musím zmínit jednu zajímavost. Během testu mi Smarta ve dvou myčkách odmítli umýt. Ptáte se proč? No protože je prý příliš malý.

Smart nechce být brán jako jen tak ledajaké městské přibližovadlo. Interiér se tváří velmi hodnotně a také nabídka prvků výbavy je dost bohatá. Panoramatická plastová střecha? Žádný problém, stejně jako vyhřívaná sedadla nebo kvalitně zpracovaná a jakousi textilií potažená palubní deska, ze které trčí hodiny a otáčkoměr. Třešničkou na dortu je takzvané ambientní osvětlení, to aby za tmy uvnitř panovala ta správná atmosféra. Před řidičem zůstal pouze jednoduchý přístrojový štít s tachometrem a displejem zobrazujícím pár informací navíc. Nic jiného přece při jízdách po městě nepotřebujete.

Co naopak ve městech zaručeně přijde vhod je nový multimediální systém umožňující přehrávat CD, MP3, nechybí vstup USB, Bluetooth hadnsfree a hlavně navigace. Pochválit musím především jeho jednoduché ovládání, kdy si ve většině případů vystačíte s pár “tlačítky“ umístěnými na dotykovém displeji úplně dole. Bez ohledu na výbavu budete muset připlatit zhruba 25 000 Kč.

Velmi důležitá novinka se týká zavazadlového prostoru, respektive těch pár objemových litrů nacházejících se za dvojicí sedadel. K tomu, abyste se k nim dostali, vám teď stačí pouze jedna ruka, dříve jste potřebovali obě dvě. Základní objem je 220 litrů, což se nezdá jako mnoho, ale pro dva lidi do města to bohatě postačí a nakonec se sem s trochou úsilí vejde i nějaká ta větší taška.

Nafta pro Smart?

Testovaný Smart přijel vybavený naftovým tříválcem. Už od prvního okamžiku, kdy jsem uviděl v plánu testů okénko Smart CDi jsem si kladl otázku, zda je takový motor ve spojení s malým automobilem vůbec potřeba. Určitě se najdou nějací zákazníci, kteří po něm sáhnou a nakonec i Toyota dává do iQ vznětový agregát, ale stejně. Přece nemůže být u lehkého malého auta takový rozdíl ve spotřebě mezi dieselovou osmistovkou a litrovým tříválcem.

Mé tušení se v praxi naplnilo. Když zabrousíme do doby minulé a koukneme se, jak dopadl test Smartu MHD osazeným motorem o výkonu 71 k, zjistíme, že si  řekl o pět litrů. Naftový tříválec si po týdnu stráveném převážně v pražských ulicí řekl o 5,2 l/100 km. Vyšší spotřebu můžeme přičíst na vrub tuhé zimně, ale i tak se potvrzuje velmi podobný apetit obou motorizací. Naftový Smart se ale chlubí především nízkou produkcí emisí, respektive nejnižší z celé nabídky. Přesné číslo je 86 gramů CO2 na kilometr jízdy.

Důvod, proč se tak pozastavuji nad přítomností naftové jednotky ve Smartu je zcela prostý. Nižší produkce emisí (za což vám u nás nikdo nic nedá) a možná i o nějaké to deci nižší spotřeba je vykoupena dosti nevybíravým projevem motoru. Tříválec už z principu trpí výraznějšími vibracemi a dvojnásob to platí pro diesel. Ty jsou nejcitelnější na volnoběh, kdy malý agregát dokáže rozvibrovat celou karoserii a to až takovým způsobem, že se vám u otevřených dveří začnou klepat bezrámová skla. S tím ale nic nenaděláte, takže nezbývá, než si na to zvyknout a nebo sáhnout po podstatně kultivovanějším benzínu.

Řadový tříválec je uložen jako u každého jiného Smartu u zadní nápravy. Jedná se o common-rail o objemu 799 ccm disponující maximálním výkonem 54 koní a vrcholem točivého momentu 130 Nm. Vzhledem k hmotnosti 770 kg to jsou parametry naprosto dostatečné k tomu, aby vás Smart dokázal slušně zatlačit do sedaček. Uznávám, že to zní v kontextu ani ne litrového motoru s relativně malým výkonem divně, ale je to tak.

Ach ten robot

Smart je stylový, může být exkluzivní a ve městě mrštný, jenže má jeden problém, který bohužel nezmizel ani po faceliftu. Onen problém se jmenuje pětistupňová robotizovaná převodovka. Stejně jako na motor, také na její chod si musíte zvyknout, přičemž mě k tomu týden nestačil. Je to právě ona, kdo asi nejvíce brzdí Smart při akceleraci. Výsledné jízdní vlastnosti jsou docela zábavné.

Když dáte pedál plynu až na podlahu, karoserie se citelně nakloní dozadu, načež během přeřazení vůz jakoby přibrzdí a nakloní se pro změnu vpřed. Možnost, jak toto eliminovat je jednoduchá, stačí pustit pedál plynu v momentě, kdy převodovka začne řadit. Vychytat tento okamžik ale vyžaduje cvik. Naštěstí je zde možnost řazení pádly pod volantem. Hlavní důvod mé kritiky je fakt, že převodovka řadí velmi, ale opravdu velmi pomalu. Než se vůz rozjede, trvá to několik sekund. U dieselu, který začíná táhnout až od obligátních 2000 ot/min je toto ještě více umocněno. Rychlé výjezdy na hlavní silnici jsou v pořadí už třetí podstatnou věcí, na kterou si budete muset zvykat. Škoda, že na místo robotizované převodovky nepoužívá Smart nějaké bezstupňové CVT.

Smart modelového roku 2011, přestože v některých výbavách má dokonce i tempomat a loketní opěrku pro řidiče, je čistě městský automobil. Výlety mimo město samozřejmě také zvládne, ale jeho parketa to není. Muší váha je dost citlivá na silnější vítr a třeba situace, kdy vás na silnicích prvních tříd míjí kamion jedoucí 100 km/h, jsou hodně nepříjemné.

Jak napsal můj kolega Honza Markovič, Smart je především o stylu a to platí pro faceliftovou verzi dvojnásob. Není totiž nic stylovějšího, než když vystupujete z auta zaparkovaného kolmo k chodníku, které je matně zelené a má velké černé disky hrdě nesoucí stejné logo, jaké nosí upravené Mercedesy s omezovačem nastaveným na 350 km/h. 

Plusy: atraktivní vzhled, jízda ve městě, kompaktní rozměry, bohatá výbava
Mínusy: převodovka, projev naftového motoru

Celková cena: 423 766 Kč

Motor    řadový vznětový tříválec
Objem    799 ccm
Výkon    40 kW (54 k) při 3800 ot./min.
Točivý moment    130 Nm při 2100 - 2600 ot./min.
Maximální rychlost    135 km/h
Zrychlení    16,8 s
Převodovka    5stupňová robotizovaná
Spotřeba město/mimo/komb    3,3 / 3,3 / 3,3 l/100 km
Spotřeba během testu    5,2 l/100 km
Délka x šířka x výška    2695 x 1559 x 1558 mm
Rozvor    1867 mm
Hmotnost    770 kg
Zav. prostor min/max    220 / 340 l