Exteriér i interiér jsme už důkladně probrali v předchozím testu, v němž figurovala Astra s turbodieselem 1.7 CDTi 92 kW, takže jen ve zkratce zopakujme, že karoserie má velmi pohledné tvary, které dobře maskují rozměry vozu, ovšem silné sloupky omezují výhled do zatáček – především dvojité čelní s výdechy klimatizace k zrcátkům činí malá trojúhelníková okénka skoro zbytečná. Vnitřní prostor je velmi dobrý ve všech směrech, Astra nabízí zejména královskou šířku, jen vzadu by si mohli vyšší cestující stěžovat na svažující se strop.
K vozu velmi ladila tmavošedá metalíza, která kombinuje střídmost a skoro luxusní vzhled lépe než poněkud bezpohlavní stříbrná na dieselovém voze. Interiér získává kladné ohlasy za plynule navazující křivky palubní desky a dobrou ergonomii, někteří cestující se ale podivovali nad množstvím tlačítek na středové konzole. Některá z nich by asi šlo integrovat do palubního menu. Stejně jako u předchozího vozu, i tady dvakrát nebo třikrát poblikával obraz na rozměrném LCD panelu, který je zřejmě citlivý na otřesy.
Pojďme ale k tomu, co činí Astru 1.6 Turbo zajímavou, totiž k motoru a jízdě s ním. Jednotka o objemu 1,6 litru je přeplňovaná turbodmychadlem a disponuje 132 kW (180 k) výkonu, k čemuž přidává nadprůměrných 230 Nm točivého momentu. Ještě před deseti lety by takové hodnoty bohatě stačily každému pořádnému hothatchi, ale dnes dávají Astře oprávnění nosit na zádi „pouze“ nápis Turbo. Pro modrého divočáka OPC chystají rüsselsheimští inženýři přece jen dramatičtější hodnoty.
V praxi tedy 1.6 Turbo zrychlí z nuly na sto kilometrů za 8,5 vteřiny a může jet až 221 kilometrů za hodinu. Přitom by však měla zachovat spotřebu pod sedmi litry. Jde to? Záleží na okolnostech.
Bezprostředně po startu si všimnete, nebo spíše nevšimnete jedné věci: hluku. Kdepak traktorový diesel. Malý benzín si pod kapotou ševelí tak tiše, že jen proběhnutí ručiček po ukazatelích vás ujistí o tom, že skutečně běží.Tichý chod si zachovává až do nějakých tří tisíc otáček, kdy se začne roztáčet turbodmychadlo a také se ozývá výfuk. Pro svižné komfortní cestování do zhruba stokilometrové rychlosti je zvuková izolace ideální.
Trochu jiná je ale situace v nádrži, z níž palivo ubývá podstatně rychleji, než tvrdí tabulkové hodnoty. Ve městě kolísá spotřeba mezi 8,5-11 litry, to podle hustoty provozu, plynulosti rozjezdů a snahy řidiče šetřit každou kapku. Pohromou je dálniční stotřicítka, kdy motor točí tři tisíce, začíná se rozbíhat turbo a Astra konzumuje 9,7 litru. Zpomalení na stokilometrovou rychlost znamená už rozumnější odběr 8,2 litru. Cestování po silnicích nižších tříd pak znamená další pokles na 7,4 litru, s velkou dávkou sebezapření se lze dostat na 6,7 litru.
Radostně do zatáček
Dobrá, zatím hodnoty, které spíše připomínají dvoulitrové atmosférické benzínové motory. Bude si ale někdo pořizovat stoosmdesátikoňový motor pro úsporné cestování mírnou rychlostí? Asi těžko. Takže je potřeba Astře trochu šlápnout na krk a vírem v nádrži se zabývat až posléze.
Jakmile otáčky překročí tři tisíce, poznáte, že motor má síly na rozdávání a s autem, které se hmotností nebezpečně přibližuje jedné a půl tuně, dokáže solidně hýbat. Výkonová špička přichází v 5500 otáčkách a pokud toužíte po sportovní jízdě doprovázené tou správnou zvukovou kulisou, tady je vaše doména. Motor se vytáčí velmi ochotně a díky turbu můžete využívat lineárního nárůstu síly a šestistupňovou převodovku zaměstnávat o něco méně. Točit jej lze až k 6500 otáčkám, ale zde už polevuje tah a hlavní odezva je ta akustická.
Opel Astra 1.6 Turbo
V testované Astře byl opět příplatkový adaptivní podvozek FlexRide a popravdě nemá smysl si bez něj auto s tímto motorem pořizovat. Ani ne tak kvůli komfortnímu módu Tour, ve kterém vůz lépe pohlcuje nerovnosti a i s osmnáctipalcovými koly zachovává vynikající pohodu jízdy. Tím hlavním důvodem je mód Sport.
Auto totiž citelně zbystří reakce, odezva na plyn je rychlejší, řízení ztuhne a začne poskytovat lepší zpětnou vazbu a adaptivní tlumiče se mnohem lépe vypořádávají s prudkými nájezdy do zatáček, kde ochotně potlačují náklony. Karoserie je velmi tuhá, nedává pociťovat žádné náznaky kroucení a benzínový turbomotor má mimo jiné tu výhodu, že přespříliš nezatěžuje přední nápravu.
Zvládl by i víc
Astře možná chybí trocha bezprostřednosti Focusu, bohatě to ale vynahrazuje adaptivním podvozkem a motorem, na které Ford momentálně nemá odpověď. Nedotáčivost přichází postupně a je velmi dobře čitelná, s vypnutou stabilizací tak Astra dává dostatečný prostor pro hrátky na zatáčkovitých silnicích. Tvoří ideální náčiní pro řidiče, kteří si netroufnou nebo nechtějí řídit skutečný hothatch – nabízí jak komfort běžného cestování, tak rozumnou porci výkonu, přitom má ale jasný limit, takže nehrozí, že by jí alespoň trochu zkušený řidič nestačil.
Na druhou stranu tu zůstává fakt, že spotřebu je nutné posuzovat v kontextu výkonu, nikoliv objemu motoru. Ostrý jízdní styl s častým předjížděním, rychlými rozjezdy z křižovatek a vytáčením motoru posílá průměrnou spotřebu ke třinácti litrům, pokud budete výše uvedené praktikovat jen občas a kombinovat s běžnou jízdou, počítejte s deseti litry na sto kilometrů. A to už jsou čísla, kdy člověk začne uvažovat, jestli by se nevyplatilo investovat spíše do opravdového hothatche, který sice jezdí za víc a stojí víc, ale limity ostré jízdy jsou posunuté podstatně dále. Podvozkově Astra na vyšší výkon má. Už se těšíme na OPC.
Plusy: sportovní mód FlexRide, pružný motor, prostorný interiér, přesné řazení
Mínusy: spotřeba, výhled z vozu, množství tlačítek, blikající LCD obrazovka
Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec
Objem: 1598 cm3
Výkon: 132 kW (180 k) při 5500 ot./min
Točivý moment: 230 Nm při 2200 – 5400 ot./min
Převodovka: manuální šestistupňová
Rychlost: 221 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,5 s
Spotřeba (město/mimo město/komb.): 8,8 / 5,6 / 6,8 l/100 km
Spotřeba v testu: 9,6 l/100 km
Rozměry: 4419 x 1814 x 1510 mm
Rozvor: 2685 mm
Hmotnost: 1415 kg
Zavazadelník: 370 / 1235 l
Základní cena v provedení 1.6 Turbo Sport: 490 900 Kč
Opel Astra 1.6 Turbo
